Domy před mostem

Tři dvouposchoďové domy stály v uliční linii vedle sebe a postaveny byly v roce 1913 hradeckým stavitelem Müllerem. Na stejném místě před nimi stál domek, ve kterém se až do roku 1906 vybíralo mostní mýto. Byly z mála domů v našem městě, které svým charakterem patřily ke klasické městské zástavbě. První dům od mostu č. 193 patřil pekaři Josefovi Křížovi. V přízemí byl obchod a pekařská pec s dílnami. V obchodě pracovala jeho manželka. V prvním poschodí bydlela rodina majitele a ve druhém poschodí bydlela rodina jeho zetě Jiřího Holuše, učitele a ředitele školy. Druhý dům, č. 140, patřil Alexandru Muroňovi a v bytě v zadním traktu budovy bydlel František Ramík, bývalý policista. Třetí dům č. 141 byl největší, na obou stranách měl hrázděné štíty a v prvním patře uprostřed měl velký dřevěný balkón. V přízemí byla lékárna s laboratoří a v bytech bydlela rodina Voždova a Střižíkova. Paní Ema Voždová byla magistrou a vedoucí lékárny a pan František Střižík byl vedoucí policejní stanice VB. Pohyboval se po Hradci zásadně se svým řádně vybaveným kolem a byl vždy tam, kde se něco dělo anebo mohlo dít. I já jsem přišel o ventilek, když mě jednou večer přistihl při jízdě na kole bez světla. Dále v domě bydlel pan Zdeněk Hlaváč a v podkroví Aloisie Opálková. Všechny tyto domy a ještě jeden vedlejší č. 142, patřily panu plukovníkovi ve výslužbě Adolfu Chovancovi. Jeho manželka Julie rozená Sommerová hrávala v ochotnickém divadle, cvičila v Sokole a v roce 1954 založila národopisný kroužek „Hradečan“. Všechny domy byly zbourány v roce 1976 v souvislosti se stavbou nového mostu přes Moravici.

Střižík

Dle dochovaného seznamu členů občanské gardy z roku 1848 bydlel v tomto domě zedník Jan Heinz a soukeník Tomáš Herold. V roce 1903 prodal domek pekař Josef Groetschel továrnímu dělníkovi Ferdinandu Střižíkovi (1875–1936) a jeho manželce Petronile (1882–1958). Spolu zde vychovali sedm synů a dceru. Ve dvacátých letech domek se čtyřmi místnostmi a průchozí chodbou uprostřed Ferdinand opravil a šindelem krytou střechu překryl dehtovým papírem. Dům zdědil jeho syn Hubert s manželkou. Na pozemku dnes stojí nový dům čp. 804.

Kalabus

V první polovině 20. století bydlela v domě rodina Kalabusova. Původně patřil domek k sousednímu domu čp. 106, jehož počátky pocházejí z konce 18. století a sloužil k ubytování služebnictva. Ve dvoře domu stála čtvercová šest metrů vysoká stavba, kde se sušilo mokré sukno ze sousední tkalcovny (čp. 106), aby se vytáhlo. V druhé polovině 20. století byl dům zbourán a dům zde postavila rodina Cyrila Šroma čp. 425. Fotografie celého domu nebyla dosud nalezena. Alespoň část střechy a štítu je patrný z fotografie sousedního domu č. 108 řezníka Karla Mazura z konce 30. let 20. století.

Šindler

Stál mezi domy čp. 108 a čp. 673. Dle sčítacího listu z roku 1921 byl jeho majitelem Jan Šindler a kromě jeho rodiny zde tenkrát bydlela rodina Bryjova, celkem 8 lidí. Později se Jan Šindler dostal do finančních problémů a dům značně chátral. Ve čtyřicátých letech koupil dům se zahradou jeho soused Karel Mazur a nechal rodinu v domě dožít. Koncem sedmdesátých let byl dům zbourán a pozemek přeměněn na zahradu.

Žimrovická

Stál v místě lípy v těsném sousedství křižovatky ulic Žimrovická a Smetanova. V roce 1921 patřil dům Fabiánu Celtovi a bydlely zde tři rodiny, celkem osm lidí. V padesátých letech dům velmi zchátral a na náklady obce byl zbourán. Pozemek byl přeměněn na zelenou plochu a byla zde zasazena lípa. Počátkem 90. let se k vlastnictví přihlásila dědička posledního vlastníka a vzhledem k neprovedení změny vlastnictví v katastru v době socialismu musel městský úřad plochu po dlouhém jednání odkoupit. Dříve narození si vzpomenou na posledního bydlícího v domku, pana Maroše, a jeho psa.

Stošek

Dům stál v místě nynějšího parčíku a parkoviště před domem s pečovatelskou službou čp. 694. Vchod do domu měl ze spojovací uličky mezi křižovatkou u mostu a Smetanovou ulicí, nedaleko Morového sloupu. Velký ořech, který tam dnes stojí, patřil k tomuto domu. Posledním majitelem před zbourání byl Karel Stošek, který si na svém pozemku nedaleko postavil dům nový. Dle sčítacího listu z roku 1921 dům patřil Anežce Tomáškové a bydlela zde ještě rodina Ignáce Trojančíka, celkem 9 osob.

Sedmák

Poměrně velký přízemní domek typického tvaru hornoslezské zástavby se zakulaceným komínem u hřebene střechy, s valbičkou a podlomenicí na štítě domu. Stejně vypadala většina budov v našem městě ještě v první polovině 20. století. Na fotce je patrná ještě kamenná zídka plotu. Její funkcí bylo zabraňovat pohybu ledových ker při zimních a jarních záplavách řeky. Po regulaci břehů řeky v 30. letech 20. století byly zídky nahrazovány dřevěnými ploty (z tzv. „štachet“), později drátěnými. Po zbourání byl na pozemku v 50. letech postaven cihlový dům stejného popisného čísla, ale dále od cesty do Žimrovic. V roce 1921 byl majitelem domu František Sedmák, narozený 1862 v Podolí, a bydlelo zde pět lidí.

Tři domy u Národního domu

Severně od budovy Národního domu stály původně tři domky. Dům sousedící s Národním domem byl zbourán v roce 1924 a na jeho místě byla postavena přístavba Národního domu. Pravděpodobně se jednalo o č. 2 Edmunda a Karolíny Meleckých. Další domek č. 1 a výměnek č. 39 byly odkoupené obcí Podolí v roce 1920 od manželů Stařinských. Byly značně poškozené při přechodu fronty a byly zbourány v roce 1946. Ve větším domku měl mezi válkami papírnictví a knihařství Karel Schenk. Po demolici byl na upraveném pozemku postaven nový pomník obětem II. světové války a zbytek se stal součástí školního parku před Měšťankou.

Podolský mlýn

Obytná budova č. 72 náležela k Podolskému mlýnu. Na začátku století jej vlastnila zámožná rodina mlynáře Werbra, který ji snad během 1. světové války prodal. Na obrázku z roku 1909 je nakreslen Podolský mlýn s náhonem, česly, stavidlem a mostem přes náhon. Novým majitelem mlýna se stal Winkler, za něhož vodní mlýn technicky zaostával a upadal. Když Winkler bez potomků zemřel, provoz mlýna asi v roce 1922 navždy ustal. Vdova mlýn prodala a bydlela pak několik let v nedalekém domku v podnájmu. Objekt pak koupili bratři Schlesingerové z Bruntálska či z Jesenicka. Vyráběli tam různé druhy kartáčů, smetáků, štětky a podobné kartáčnické zboží. Kolem roku 1930 se bratři rozešli a jeden z nich si postavil dům a dílnu na ulici Palackého a až do konce války tam živnost provozoval.

Budovu mlýna a rozlehlé prostranství koupil kolem roku 1930 opavský podnikatel Alfréd Lichnofský. Zchátralou obytnou část mlýna zbořil, část přestavěl. Zřídil pilu se dvěma rámovými pilami a cirkulárkou. Byl též velmi schopný muzikant a už dříve, než pilu koupil, hrál na klavír v kině Orion při promítání němých filmů. Z místních Němců složil smyčcový orchestr, který hrával v opavských, hradeckých a podolských lokálech. Často se u něho scházeli místní němečtí zámožnější lidé. Na fotografii stojí před vraty a vedle se psem je jeho syn. Po válce odešli do Německa. V roce 1946 byl majetek rodině Lichnofských konfiskován. Dům pak patřil k pile a byly v něm byty pro zaměstnance.

Na Gudrichově ulici

Domek na nynější Gudrichově ulici stál na malém prostoru mezi č. 69, bývalým statkem Fajkových a těsné blízkosti domu č. 93, kde je v současnosti penzion Old House. Byt byl v domku velmi malý a ve 40. letech 20. století zde bylo i holičství. Vstup do holičství na fotografii vlevo. V domku bydlela paní Střižíková s dcerou, později provdanou Ignácovou. Paní Ignácová mi vyprávěla, jak se ve starém převážně dřevěném domě bála s dětmi a manželem bydlet. V noci se probouzela a přemýšlela, zda někde v domě nezapomněla uhasit otevřený oheň. Zvláště pak na půdě, kde věšela prádlo a musela si při tom svítit svíčkou. Byla to reakce i na požár v sousedním Andršově statku, Vzpomínala i na to, jak její manžel čekal pro jistotu přes celou noc na MNV na rozhodnutí o přidělení nového bytu na sídlišti na Tylovách a jakou měli radost, když nový byt s ústředním vytápěním a teplou vodou od obce dostali.

Anderšův statek

V místě dnešního parčíku bylo hospodářství rodiny Anderšů (Andersch) č. 65. Stál tam dům s chlévy, dvůr, výměnek a stodola. Na přelomu 19. a 20. století tam bylo kovářství Roberta Anderše. V padesátých letech byl statek značně zchátralý a dle vedení obce kazil vzhled Zámecké ulice. Například v době krajských dožínek v roce 1955 stodolu statku zakryli smrčky, jak dokazuje foto souseda Vincenta Havla. Statek v 60. letech 20. století vyhořel údajně za nejasných okolností a následně byl zbourán. Vzpomíná se, že vyhořel těsně před významnou politickou návštěvou na našem zámku a spáleniště bylo narychlo zakryto dřevěným plotem.

Na výřezu z mapy Hradce z roku 1955 v měřítku 1:5 000 je zvýrazněna poloha statku. Za povšimnutí stojí také pojmenování ulic (Stalinova, Dudychova), zakreslení mlýnského náhodu kolem Podolského mlýna a jeho ústí do řeky těsně vedle ústí potoka Hradečné. Dále celistvost Lidické ulice se všemi domy a snad i velikost školního parku před budovou školy.

Novákův statek

Budovy statku byly zbourány v souvislosti s výstavbou domů na Tylovách a s tím související výstavbou čističky odpadních vod. Přes statek vedla trasa odpadního potrubí z nově vystavěného sídliště. Posledním majitelem statku byl František Novák, který na statku bydlel se svou sestrou. Budovy statku stály na křižovatce staré cesty do Branky, která vedla dál kolem hřbitova s odbočkou tzv. „kostelní cesty“ do Chvalíkovic, a druhá cesta vedla úvozem do svahu, zatáčela vpravo a pak pokračovala údolím do Bohučovic. Na fotografii z roku 1930 jsou vidět budovy statku ze severní strany v levé horní části.

Budovy statku byly zbourány v souvislosti s výstavbou domů na Tylovách a s tím související výstavbou čističky odpadních vod. Přes statek vedla trasa odpadního potrubí z nově vystavěného sídliště. Posledním majitelem statku byl František Novák, který na statku bydlel se svou sestrou. Budovy statku stály na křižovatce staré cesty do Branky, která vedla dál kolem hřbitova s odbočkou tzv. „kostelní cesty“ do Chvalíkovic, a druhá cesta vedla úvozem do svahu, zatáčela vpravo a pak pokračovala údolím do Bohučovic. Na fotografii z roku 1930 jsou vidět budovy statku ze severní strany v levé horní části.

Lidická, Heinz

Na Lidické ulici byly z důvodu stavby nového mostu a přeložení státní silnice č. 57 zahájeny v březnu 1976 demoliční práce. Na severní straně ulice byl zbourán dům č. 8 Štěpána Heinze. Sousedil s domem, který dnes patří hradecké organizaci Českého svazu včelařů. Dům měl v zadní části malou klempířskou dílnu. Pan Ladislav Sonnek, z jehož materiálů jsem čerpal, vzpomínal, že na úzkém dvorku stál mohutný košatý ořech.

Vedlejší přízemní dům č. 9 s malými okny rozdělený na šest políček patřil Jaroslavu Hendrychovi a v zadní části stála velká stodola. Další domek č. 10 patřil Karlovi Celtovi.

Před zbouráním v něm bydlela Jiřina Přibylová, která se přestěhovala do nového bytu Na Tylovách. Protože dům nestál bezprostředně v linii stavby, byl zbourán později.

Lidická, Blahut

Zchátralý dům č. 11. patřil pekaři Rudolfu Blahutovi. Jeho vlastní pekařská živnost má počátek už v roce 1905, ukončena byla v roce 1946. Jeho manželka Hedvika měla v 30. letech minulého století živnost na prodej uhlí. Na jeho místě dnes stojí služebna Policie ČR.

Lidická, Blahutův statek

V místě dnešního parkoviště stál dům (č. 26), který patřil k domu č. 25 rodiny Blahutovy.

Lidická, stolárna Škrobánek

V místě dnešního obchodního centra OKO stál dům č. 28 velkého podolského písmáka Karla Škrobánka, který v domě provozoval stolařství. Ani tento dům nestál v cestě nové silnice a zbourán byl až v roce 1980. Původně koupil dům majitel hradeckého zámku Karel Maria Lichnovský a věnoval ho jeho otci Janu Škrobánkovi jako náhradu za dům, který stál na západním svahu pod nynějším Červeným zámkem.

Lidická, Hutník

Na jižní straně ulice byl zbourán zchátralý dům č. 161. Bydlel v něm Michal Hutník. Ve dvou předních místnostech byla dílna vulkanizéra Bárty z Opavy, která byla přemístěna do domu č. 69 na Gudrichově ulici (Fajkův statek). Větší dům č. 27 patřil Františkovi Bryjovi. Boural se postupně a vhodný stavební materiál použil na stavbu nového domku na ulici Pod Hanuší jeho vnuk Stanislav Bryja.

Kostřica, řeznictví

V 19. století se na tomto místě nacházel statek zámožného sedláka Františka Kuzníka. Stářím a nemocemi stižený hospodář musel grunt na přelomu století prodat. Koupil ho podnikavý řeznický tovaryš Karel Kostřica z nedalekých Otic, který se koncem osmdesátých let oženil na Podolí s vdovou svého zemřelého mistra Aloisií Střižíkovou (se čtyřmi dětmi). Byl prvním řezníkem v Hradci a Podolí prodávajícím uzeniny. Mezi speciality patřily Hradecké párky a masové konzervy. Jeho reklama se objevila v Adresáři města Opavy v roce 1935.

V třicátých letech převzal řeznickou živnost jeho syn Miloš. Ten se mimo své profese věnoval boxu a ještě v důchodu si přivydělával taxikařením se svým autem Volhou M21. V době okupace byla jeho živnost uzavřena a obnovena byla až po osvobození. Po únoru 1948 patřila družstvu Pramen a později Jednotě. Prodejna řeznictví byla v 50. letech zrušena a až do roku 1966 zde byla mlékárna. Prodávané mléko se nalévalo pomocí ocejchovaných odměrek do donesených konvic. Budova byla zbourána v lednu 1967, aby ustoupila stavbě Hradečanky

Fajka

V tomto domě bydlela počátkem 20. století rodina řezníka Jakuba Fajky a v jeho řemesle pak pokračoval jeho syn František. Prodejnu potkala stejná anabáze jako všechny prodejny živnostníků po únoru 1948. V rámci spotřebního družstva Jednota pak byla uzavřena v 60. letech minulého století. Současný majitel a pravnuk Jakuba dům pěkně opravil a otevřel v místě bývalé prodejny trafiku. V zadní části usedlosti u potoka stál malý domek – výměnek, který byl při stavebních úpravách zbourán.

Statek Juchelka

Asi největší díl pozemku potřebného pro přeložku silnice patřil ke statku Karla Juchelky. Zbourán byl dům č. 34 se zázemím a rodina se přestěhovala do přestavěného bývalého výměnku, dnes č. 115.

Nově vzniklá křižovatka si vyžádala i změnu napojení ulice Pod Kalvárií. Původní nájezd byl uzavřen pro vjezd automobilů a nový vznikl výše z Bohučovické ulice, kolem Getsemanské kapličky. Tato změna si vyžádala zrušení několika zahrad a zbourání domu č. 135 rodiny Fajkusovy, který stál za domem č. 113.

Ripel

Další zbouraným domem byl starý dům č. 36 rodičů Rudolfa Ripla. Kdysi byla v domě tkalcovna a ve velké vstupní předsíni domu byla studna s velmi dobrou vodou. Severně od domu č. 163 stál dům

Fajkusová Štěpánka

Naproti stodoly statku Jan Kuzníka č. 41 přes cestu byl zbourán dům č. 38 Štěpánky Fajkusové.

Stodola, Kuzníkův statek

Několik dalších domů bylo zbouráno v místech křižovatky cest do Kajlovce a Bohučovic. Jako první byla zbourána stodola statku č. 41 Jana Kuzníka. Stála vpravo při odbočce do Kajlovce a fasádu zdobily pásy režného zdiva.

Na Potůčku

Na levém břehu potoka Hradečná, v místě dnešního rodinného domku č. 700, stála větší jednopatrová budova. Stála na bývalé cestě z Podolí do Kajlovce, jak je patrné z map z 18. a 19. století. Zmínka o domu je z roku 1845. V opavských novinách Troppauer Zeitung byl zveřejněn inzerát o možnosti pronájmu domu. Koncem 19. století byl majitelem vrchní respicient finanční stráže a starosta obce Podolí 1894–1900 Pavel Dibon, který měl mnoho zásluh na vystavění nové školy u kostela. V letech 1890–1892 zde fungovala část školy. V padesátých letech minulého století zde bydlela rodina elektrikáře Jana Sochy, za kterým hradečtí chodili při poruchách elektrických zařízení a který se staral spolu s Franiškem Dürrbeckem i o chod knížecí elektrárny na Stránce. Dle sčítacího listu z roku 1921 patřil dům Albínu Dibonovi a bydlelo v něm sedm osob. Kolem domku vedla do kopce úzká pěšina, která ústila do ulice Na hrobkách u domu č. 699. Byla to zkratka na hradecký kopec při cestě do školy nebo do kostela.

Hanákovi

Domek č. 113, který stál na úzkém ostrohu mezi ulicí Pod Kalvárií a Závilišským potokem. Malinký domek měl jen vstupní chodbu a dvě místnosti a patřil Hugovi Hanákovi, který bydlel v Ostravě. Před zbouráním tam bydlel v nájmu Václav Hollý s manželkou.

Rippel Fr.

Na levé straně křižovatky při odbočce do Bohučovic byl zbourán pěkně udržovaný dům č. 163 Františka Rippla postavený v roce 1932.

Stará fara

Budova fary, čp. 12 (Hradec) stála na východní straně Městečka mezi budovou Lesní správy a Červeným zámkem. Po zbourání řady sousedících domů z jižní strany fary a výstavbou vysokých cihlových hospodářských budov se životní podmínky v zastíněné budově značně zhoršily. Hradecký farář Josef Vašica tvrdil, že zastínění způsobilo stoupající vlhkost a chlad ve farní budově a to bylo důvodem zhoršujícího se stavu jeho zdraví. Z poškozeného zdraví se dlouhodobě léčil až v Karlových Varech, kde ve věku 49 let zemřel. Také Jan Vážanský vzpomínal, že v roce 1928, tehdy jako kaplan, se ze stejného důvodu ze severní části fary vystěhoval do kaplanky. V roce 1946 bylo projednáno Místním národním výborem v Hradci přemístění fary do domů č. 3 a č. 4 původně patřící rodině Gnändingerů. Rodině Gnändingerů dlouhodobě vedla domácnost paní Marie Weischlová a za své služby dostala právo doživotně bydlet v jejich domě. Ta také MNV v Hradci tlumočila návrh rodiny Gnändingerů o využití jejich budov pro faru. Po válce byly budovy jako německý majetek konfiskovány. Ze zápisu jednání MNV Hradec vyplývá, že o budovu měl v roce 1946 zájem i Spolek přátel Hradce pro zřízení muzea. O přemístění fary do domů Gnändingerových také žádal hradecký Kostelní výbor. Schválení podání žádosti o využití znárodněných domů pro faru bylo definitivně projednáno MNV Hradec dne 15. 4. 1948.

Křižovatka Zámecké ulice a Na Hrobkách - statek Františka Hellebranda st.

Na křižovatce Zámecké ulice a ulice Na Hrobkách stál již v roce 1825 statek. Skládal se ze zděného domu, dřevěného výměnku a ze severní strany stála stodola s chlévy. Výměnek byl ještě v polovině 19. stolení přestavěn na zděné stavení. Dle sčítacích listů patřil statek v roce 1890 Antonínu Střižíkovi, ve své době známému podolskému řezníkovi. Po něm získal statek jeho syn Josef. Ten se věnoval zemědělskému hospodaření. V roce 1905 Josef zemřel a jeho manželka-vdova si později vzala Josefa Hellebranda, narozeného ve Větřkovicích. Počátkem 70. let 20. století byla na severní straně zbourána stodola a Jan Hellebrand zde postavil jednopatrový dům stojící dodnes, zatímco výměnek i dům původního statku byl později zbourán.

Hospoda Františka Chovance, městečko č.5

Dům č. 5 v jihovýchodní části Městečka patřil už v první polovině 19. století rodině Chovancově a kromě hospody zde bylo fojtství. Rodina Chovancova patřila k nejvýznamnějším na Hradci a jeden z nich byl i důvěrným přítelem knížete Felixe Lichnovského. Na mapě z roku 1825 je patrné, že velký dvůr za domem sloužil projíždějícím formanům a k přípřahu vozů směřujících do „hradeckého kopce“ po tehdejší zemské silnici do Fulneku. Hospoda na konci 19. století upadala, protože tehdejší majitel Eustach Stodůlka se věnoval především zemědělství. Změna nastala za Františka Chovance (nevlastní syn E. Stodůlky) a zejména za Roberta Volka. V přízemí patrové budovy se nacházela výčepní místnost s kulečníkem a hrací skříní a hostům sloužila i malá extrovna. Hospoda byla hojně navštěvována zaměstnanci zámku. V provozu byla do roku 1945, kdy byla rodina Volkova a Chovancova odsunuta. Budovu převzala správa zámku a sloužila jako byty. V roce 2001 byla v přízemí budovy zřízena prodejna upomínkových předmětů, která zde fungovala do roku 2018.